Venkovní expozice dřevařství Modrava
Zásadní událostí pro rozvoj dřevařství na západní části Šumavy byla v březnu 1799 koupě Prášilského panství knížetem Josefem II.
Schwarzenbergem od hraběte Filipa Kinského. Prášilské panství, které zasahovalo až na Modravsko, se sice vyznačovalo rozlehlými lesy, problémem však byla doprava vytěženého dřeva.
Do hlubokých šumavských lesů nevedly téměř žádné cesty a vodní toky byly pro svoji prudkost a skrze peřeje a balvanitá koryta nesplavné. V květnu téhož roku proto bylo knížecí správou rozhodnuto o stavbě plavebního kanálu, který byl později nazván jako Vchynicko-tetovský.
Lesní hospodaření, doprava, plavení dříví a následná dřevovýroba vyžadovala značný počet dělníků, s tím souvisí největší rozmach osídlení horní Šumavy.
VENKOVNÍ EXPOZICE MODRAVA
Historii dřevařství na Šumavě připomínají na Modravě tři samostatné expozice:
1. Milíř na pálení dřevěného uhlí
Pálení dřevěného uhlí patřilo do skupiny lesních řemesel. Dřevěné uhlí bylo důležité pro tavení železné rudy. Neobešli se bez něj kováři, kteří v kovářských výhních jeho žárem tavili železo.
2. Saně na svážení dříví
Doprava dřeva na saních měla na Šumavě dlouhou tradici a „sáňkování“ patřilo mezi dobře placené lesní práce. Venkovní expozice se skládá ze dvou druhů saní – větší saně byly určeny pro koňský potah, menší saně pro ruční svážení dřeva.
3. Dřevorubecká chýše
V dávných dobách, kdy na Šumavě neexistovaly téměř žádné cesty a nepoužívaly se žádné dopravní prostředky, byly dřevorubecké chýše vystavěné uprostřed šumavských lesů druhým domovem dřevařů.
