VÝROBA DŘEVÁKŮ A MEJŠLÍ | Dřevařství Šumava

Dřeváky byly celodřevěné boty, které se na Šumavě vyráběly od nepaměti. Jejich výroba přetrvala až do 20. století. Dřeváky se zpočátku vyráběly ze dřeva bukového, později ze smrkového nebo borového. Byly nedílnou součástí oděvu obyvatel Šumavy a lidé je nosili po celý rok. Byly odolné vůči vodě a v zimě udržovaly teplo a sucho. V zimě lidé zvyšovali udržování tepla ve dřevácích tak, že nosili dřeváky větší, nacpali do nich slámu a nohy obalili onucemi nebo teplými vlněnými ponožkami.

Tradiční dřevák byl vyráběn z jednoho kusu dřeva tak, že nejdříve bylo poleno otesáno sekerou do tvaru budoucí boty. Nahrubo otesané poleno pak řezbář upevnil do speciální řezbářské lavice zvané dědek, kde za pomoci nože a pořízu opracoval povrch dřeváku do jeho konečné podoby. Vnitřek dřeváku pak vyhloubil tak, že ho odvrtal velkým vrtákem a otvor pro nohu poté dotvaroval speciálními dláty a noži. Pro ochranu před vnějšími vlivy pak byly dřeváky vykouřeny (vyuzeny) v komíně, čímž získaly speciální nahnědlou barvu. Mnohdy se pobíjely i lodenovými návleky (ochranné návleky na kalhoty), aby se s nimi dalo chodit v lese na sněhu, a na spodní straně proti skluzu kováním, cvočky a hřeby.

Mejšle (zvané též také nejšle, mejšláky, mejšlata), polodřeváky s dřevěným spodkem (podrážkou) a koženým horním páskem byly tradiční horskou šumavskou obuví zejména u německy mluvícího obyvatelstva. Mejšle sloužily jako pracovní či domácí obuv, která šla rychle nazout a chodit v ní po dvoře či do maštale nebo okolo chalupy. Na delší cesty nosili mejšle ti, kteří si lepší obuv nemohli dovolit.

Mejšle byly vyráběny tak, že se nejdříve nařezala buková nebo jedlová polena na 35-40 cm dlouhé špalky, které se pak sekerou rozštípaly a nahrubo otesaly na desky silné cca 10 cm a cca 20 cm široké, které byly hrubým tvarem spodku mejšlí. Velikost se řídila předkresleným tvarem chodidla. Pilkou a pořízem byl opracován spodek mejšlí včetně podpatku a kulatým dlátem bylo vyhloubeno lůžko pro nohu. Celý povrch byl pak dočištěn a vyhlazen speciálním dutým nožem. Nakonec byla malými speciálními hřebíčky přibita uzpůsobená kůže. Zánártí a okraje byly ještě zesíleny koženými pásky, aby se zabránilo potrhání kůže a dosáhlo se vyšší trvanlivosti výrobku.

Výrobce dřeváků měla téměř každá šumavská ves. Zručný řezbář dokázal vyrobit denně 6-8 párů dřeváků, pokud byl zručný a pracoval dlouho do noci, pak i deset párů. V přehledu domácích výrobců z roku 1880 se uvádí, že je v sušickém a prachatickém okrese evidováno 200 výrobců dřeváků, kteří za rok vyrobili 50 000 párů této obuvi.