Betlémy
První betlém, zvaný také jesličky, postavili roku 1562 v Praze v Týnském chrámu jezuité. Zvyk se pak rychle rozšířil do Čech, na Moravu a do Slezska. Reformy Josefa II. během osmdesátých let 18. století značně ovlivnily rozvoj betlémů. Vánoční betlémy byly kostelích zakázány s odůvodněním, že se jedná o naivní dětské divadélko, které nemá na církevní půdě co dělat. Tradici instalace betlémů v kostelích se nepodařilo Josefu II. zcela vykořenit a po jeho smrti se betlémy do kostelů vrátily. Stavění domácích betlémů nebylo rozšířeno v našich zemích rovnoměrně, ale bylo typické pouze pro určité oblasti. Šumava a Pošumaví patřily právě mezi ty významné betlémářské oblasti. Pro betlémářství nastala nejhorší doba v 50. letech 20. století. Tehdejší vládnoucí garnitura se v rámci politiky socialistického ateismu snažila církevní aktivity (včetně betlémářství) umrtvit. Až poslední desetiletí 20. století přineslo renesanci betlémů po celé naší zemi, a to i v oblastech, které v minulosti nebyly tradičními betlémářskými kraji.
Výraznou betlémářskou tradici měly v minulosti Kašperské Hory, kde byl v děkanském kostele sv. Markéty stavěn betlém z poslední čtvrtiny 18. století. Tento betlém se bohužel nedochoval. Uchovalo se však jiné lidové dílo z roku 1859 připisované místnímu řezbáři Prokopu Mackovi. Figury byly řezané z lipových fošen, barevně polychromované, vysoké 60–70 cm. V betlému však chybí figury Svaté rodiny, které zmizely po skončení druhé světové války. Nedochoval se ani lidový kostelní betlém místního původu v Hůrce. Zde žil v letech 1820–1917 truhlář a muzikant Jan Bellikant, který ve stylu pozdního baroka vyřezal mnoho betlémů pro zámožnější sedláky a měšťany. V rodinné tradici následně pokračoval jeho syn Jan (1850–1930).
Kašperskohorské betlémářství příznivě ovlivnila existence odborné školy pro zpracování dřeva, založené roku 1878. Se zvláštním uznáním se připomínalo jméno jejího učitele a řezbáře Josefa Bradlera, který pocházel ze staré řezbářské a betlémářské rodiny ve Vrchlabí a v Kašperských Horách působil už od osmdesátých let 19. století. Významným betlémářem byl i kašperskohorský hrobník Wenzl Tutschku (Václav Tučků), který žil v letech 1862–1940 a jehož originální betlémářská tvorba je uchována v kašperskohorském muzeu. Sušické muzeum uchovává velké Hofmeistrovy jesličky, které vyřezal v letech 1876–1878 během vojenské služby v pevnosti Kosmač v jižní Dalmácii sušický kožešnický mistr Jan Hofmeister.