Voroplavba
Osádku voru tvořili zpravidla čtyři voraři – plavci, u každého vesla po jednom, z nichž ten nejzkušenější byl na „zadáku“. Plavilo se od jara do zimy a v případě mírné zimy i v zimě. Do roku 1907 se smělo plavit pouze za denního světla tak, že plavba mohla začít nejdříve hodinu před východem slunce a musela skončit nejdéle hodinu po západu slunce. Úpravou předpisů z roku 1907 se mohlo plavit i v noci, avšak za nepříznivých povětrnostních podmínek (krupobití, sněhová vánice, mlha) byla plavba zakázána. Etapa, kterou urazili plavci během jednoho dne, se nazývala ráz. Plavbu z Vyššího Brodu (říční kilometr 326,2) do Chuchle (říční kilometr 61,4) zvládli plavci za 4 rázy, z nichž nejdelší v úseku Hluboká – Kamýk činil 100 kilometrů.
Vory, které připlouvaly do Prahy po Vltavě, končily do roku 1903 svoji plavbu v Podskalí. V roce 1903 byl vybudován na Smíchově vorařský přístav císaře Františka Josefa a podskalský vorový přístav byl zrušen. Aby nedošlo k nežádoucímu přeplnění smíchovského vorového přístavu, musely vory plující po Vltavě zastavit v lokalitě Na Černohradě, odkud se museli vrátní vydat pěšky do smíchovského přístavu k evidenci. Zde byli instruováni, v kolik hodin mají s vory připlout a byly jim zde vyplaceny peníze za náklad. Ve vorovém přístavu byly následně vory beze zbytku rozebrány.